Přejme si bezpečí ke Dni žen

Původně jsme plánovali k letošnímu Mezinárodnímu dni žen vydat text o životě pěstitelek kávy. Situace na Ukrajině se však mezitím tak vyhrotila, že jsem se rozhodla napsat trochu víc osobní text o lidech a válce. 

Při psaní těchto řádek ruská armáda mnoho hodin ostřeluje a snaží se obklíčit několik ukrajinských měst včetně Kyjeva. V pohybu je přes milión uprchlíků. Mnoho z nich směřuje do České republiky. Jedná se o největší útěk tolika lidí najednou v krátké době v Evropě od doby druhé světové války. Většinou se jedná o ženy a děti, jak tomu bývá v ozbrojených konfliktech časté. Proto tento text věnuji nejen uprchlíkům a uprchlicím, ale i těm, kteří zůstali a statečně odolávají brutální ruské invazi. Také nám všem v České republice. Tahle válka bude nějakou dobu trvat a my musíme být odolní.

Postavit se na nohy

Před osmnácti lety jsem se zapojila do aktivit na podporu migrantů ze zemí, kde probíhaly války – v Čečensku, Afghánistánu a Iráku. Nejprve v České republice v rámci sdružení Berkat, pak v komunitním centru Inbáze. Pomáhali jsme nejen uprchlíkům, ale i organizovali aktivity pro veřejnost, aby u nás byli migranti a migrantky pochopeni a vítáni. Vznikl tak každoroční festival RefuFest anebo sociální podnik nazvaný Ethnocatering. Pracovali jsme však i v zahraničí. Podporovali jsme lidi v postválečných zemích, aby se dokázali znovu postavit na nohy a měli důstojné živobytí.

Touha po lepším životě

V roce 2006 jsem strávila půl roku v Afghánistánu v rámci rozvojové spolupráce a pracovala s ženami v Kábulu a okolí. Tyto ženy šily a vyšívaly oděvy, které jsme jim pomáhali prodávat. Nejvíc mi utkvěla v paměti touha žen po lepším životě pro sebe a své děti. A také jejich statečnost a nezdolnost. Dodnes je obdivuji. Navíc dokázaly spíchnout krásné výrobky v mimořádně těžkých podmínkách. Všichni mí přátelé z té doby mají doma nějakou unikátní afghánskou vyšívanou věc. Napsala jsem o tom reportáž, která před lety vyšla na idnes.cz. 

Káva jako naděje

Podobné ženy potkávám při své práci dodnes. Naše Fair & Bio pražírna byla ostatně založena nejen kvůli zaměstnávání znevýhodněných lidí v Česku, ale i podpoře pěstitelů a pěstitelek fairtradové kávy ze zemí globálního Jihu. Mnoho z nich totiž opět pracuje a žije právě v postválečných oblastech. Třeba v Guatemale vznikla kávová družstva (a některá sdružení jsou výhradně ženská) v horách, kde probíhala v osmdesátých letech minulého století krvavá válka, která vedla ke genocidě tamního obyvatelstva.

Občanskou válku zažili také v africkém Kongu, kde v současné době kávová družstva dávají živobytí vdovám po pěstitelích kávy. Ti se utopili při pašování zrnek jako jediné naděje na výdělek za války přes místní jezero Kivu.

Vydržet

Příběhy snah o důstojný život v těžkých podmínkách pro mne byly vždy inspirací, a to jak pro moji práci, tak můj osobní život. V minulosti to byly pěstitelky a pěstitelé kávy, kakaa anebo květin z Afriky a Latinské Ameriky bojující za důstojné pracovní podmínky anebo indické sběračky odpadu usilující o uznání, že to co dělají, je práce.

Dnes se k nim přidávají Ukrajinci a Ukrajinky, kteří hledají bezpečí pro sebe a své rodiny mimo svůj domov. Brzy jich mezi námi bude hodně a já pevně doufám, že k nim budeme nadále tak chápaví a vstřícní jako nyní v prvních dnech války. Vydržet budou muset obránci domovů na Ukrajině. A pak všichni ti, kteří budou jejich zemi opět měnit na bezpečné místo. To nám všem přeji ke Dni žen!

Autorka: Markéta Vinkelhoferová
Fotografie: archiv Markéty Vinkelhoferové, Canva.com, Women Producers ASPROCDEGUA Co-op
Zdroje: aDvojka.cz, iDnes.cz